Český terier  Zdroj CMKU

  Základy chovu českého teriéra položil po 2. světové válce pan František Horák z Klánovic. Chtěl vyšlechtit nízkonohého, loveckého psa s nenáročnou srstí a dobře ovladatelnou povahou. Jako výchozí plemena použil sealyham teriéra a skotského teriéra. V roce 1959 byly poprvé jeho odchovy vystaveny na výstavě pod jménem český teriér a v roce 1963 bylo plemeno uznáno FCI. V současné době se chová snad v celém světě od Japonska přes Velkou Británii až po USA.

Dnes je český teriér zařazen do FCI sk. č.III, mezi nízkonohé teriéry. Na seznamu plemen FCI jej lze najít pod číslem standardu 246. Od většiny svých teriérských příbuzných se ale v řadě exteriérových znaků a do určité míry i v povaze liší.

  Český teriér je elegantní a ušlechtilé plemeno obdélníkového rámce. Kohoutková výška psů by neměla přesáhnout 29 cm, fenky jsou cca o 2 cm menší. Lehce klínovitá hlava je ozdobena vousem. Ucho je malé, překlopené a výborně chrání zevní zvukovod. Velmi typická je horní linie těla s lehce klenutými bedry a zádí. Srst je jemná, ale pevná, vyskytuje s v barvě modrošedé a kávové a povoleny jsou žluté, šedé nebo bílé znaky na hlavě, prsou, hrudníku, končetinách a břiše. Srst se upravuje stříháním a má z pohledu majitelů psů jednu velkou výhodu, nelíná.

V porovnání s jinými teriérskými plemeny má český teriér klidnější povahu. Zcela postrádá sklony ke rvavosti a výborně se snáší s ostatními psy v domáctnosti. Vůči cizím lidem je lehce rezervovaný, vlastní rodinu včetně dětí ale miluje a uctívá. Jeho velkou výhodou je výborná ovladatelnost.

Český teriér patří mezi nízkonohá plemena, mrštnost mu ale určitě nechybí. Po svých předcích si přinesl výrazné vlohy pro práci loveckého psa a jako lovecké plemeno byl také šlechtěn. Výborně se uplatňoval např. při dosledu spárkaté zvěře a poradil si i s několik hodin starou stoupou. Dnes je český při výkonu práva myslivosti využíván ojediněle. Spíše se řadí mezi společenská plemena a patří ke psům, kteří najdou uplatnění v rodinách s dětmi, u sportovně založených mladých lidí a u kategorie seniorů. Možná mu chybí temperament ostatních teriérů, nechybí mu ale schopnost dělat svým majitelům radost.

Yorksire terrier

Původ - Velká Británie; Standard č. 86 z 20.2.1989
Všeobecný vzhled - Dlouhosrsté plemeno, srst leží hladce a stejnoměrně po obou stranách těla, uprostřed je rozdělena pěšinkou sahající od nosu až k ocasu. Velmi kompaktní, v zádech rovný psík, vzpřímený v držení těla, celkově vyzařující vlastní důležitost. Tělo má být pevné a v dobrých proporcích.
 

Charakteristika - Živý a inteligentní malý psík.
  
Povaha - Čilý a vyrovnaný.

Hlava a lebka - Dosti malá a plochá, ani široká nebo zakulacená, nosní partie ne příliš dlouhá, nos černý.

Oči - Středně velké, tmavé, lesklé s ostražitým a inteligentním výrazem, posazeny tak, že se dívají vpřed. Nesmí být vystouplé. Okraje očních víček tmavé.

Uši - Malé (hodící se k hlavě) ve tvaru písmene Vzpřímené, ne příliš do stran posazené, pokryté krátkou srstí sytě zlaté barvy. Tvar hlavy, očí a uši musí spolu ladit. Čelo smí být jen mírně vypouklé. (Hlava jorka nesmí mít jablíčkový tvar, jako např. čivava). Širokou hlavu často zdůzazňují daleko od sebe umístěné a příliš vystouplé oči.

Zuby a skus - Perfektní pravidelný nůžkový skus, při kterém vrchní řezáky sedí pevně bez mezery přes spodní, kde zuby jsou kolmo zasazeny v čelisti.
Krk - V úměrné délce ( správná délka krku přispívá k elegantnímu vzhledu).

Hrudní končetiny - Správně umístěné, pevné a rovné, porostlé srstí sytě  zlaté barvy, přičemž je srst na koncích světleji tónovaná než u kořínků. Tato barva nesmí sahat nad loket.

Tělo - Kompaktní  s úměrným hrudním košem, dobrá bederní partie - pevná a rovná hřbetní linie.

Pánevní končetiny - Posuzováno zezadu musí být nohy rovné, souběžné. Mírné úhlení u kolena. Jsou dobře porostlé srstí sytě zlaté barvy, na koncích světleji tónované nežli u kořínků. Zlatá barva nesmí sahat nad koleno.

Tlapky - Kulaté, černé drápky.

Způsob chůze, pohyb - Lehký a pružný, při pevné a rovné hřbetní linii.

Ocas - Běžně na střední délku kupírovaný (dnes již nemusí), dobře porostlý srstí tmavé, ocelově modré barvy, která je zvláště na špičkách tmavší než na těle. Je nesen trochu výše nad hřbetní linií.

Srst - Dlouhá, rovná (ne vlnitá), lesknoucí se, jemné a hedvábné kvality, nesmí připomínat vlnu. Na hlavě a čenichu je dlouhá a má sytě zlatou barvu, která je po stranách hlavy, na uších a čenichu intenzivnější. Zde bývá také obzvláště dlouhá. Zlatá barva se nesmí rozšířit až na šíji a nesmí být prokvetlá tmavou barvou srsti.

Barva - Tmavá, ocelově modrá (ne stříbrná), V žádném případě nesmí být prokvetlá plavou, bronzovou, nebo i mnohem tmavší srstí. Srst na hrudi je světlejší zlatá. Zlatě zbarvená srst je vždy u kořene tmavší než uprostřed a konečky mají ještě světlejší odstín.

Hmotnost - V dospělosti do 3,17 kg.

Psi musí mít obě varlata normálně vyvinutá.
Rovná hřbení linie je velmi důležitá, právě tak, jako správný postoj končetin.
Každá odchylka od jmenovaných údajů by měla být chybou.Při posuzování záleží na stupni odchýlení od standartu.

Co je a co není český teriér

Ing. Hana Petrusová - publikuji  s jejím laskavým svolením

Je malý. Se svou optimální kohoutkovou výškou pod 30 cm je jen o málo větší než jezevčík. Je tedy vhodný pro ty zájemce, kteří volí malé plemeno, které je ale neustále PES.

Je statný a hmotný. Na rozdíl od mnoha stejně velkých plemen má silnou kostru, dobré osvalení a je bytelně stavěný. Dokáže krokem a pomalým klusem urazit i velké vzdálenosti a vytrvale pochodovat celý den. Nehodí se ale pro běh vedle kola nebo delší rychlý pohyb.

Je veselý, ale ne přehnaně živý. Má milou, veselou povahu, ale ne příliš vstřícnou vůči cizím lidem. K těm je spíše rezervovaný a blízkému kontaktu se raději vyhne. Není to tedy typický divoký teriér. V mládí je činorodý, ale v dospělosti klidný a rozvážný. Výborně se naučí bydlet ve výstavní kleci nebo letecké transportní bedně - pak za nepřítomnosti majitele nic nezničí a naučí se být čistotný.

Je trochu čuňátko. Naučí se být čistotný, ale na rozdíl od jiných malých společenských plemen to s čistotností moc nepřehání (podobně jako mnoho jiných teriérů). Bez ohledu na svou hedvábnou srst se rád hrabe ve sněhu, blátě,kompostu či hnojišti.

Je ovladatelný a poslušný. Následuje svého majitele kamkoliv se hne, neodbíhá od něj, netoulá se. Není bázlivý ani hysterický a proto se snadno naučí žít v jakémkoliv prostředí. Nemá problémy při jízdě autem.

Je prakticky osrstěný. Jeho srst se upravuje stříháním a díky tomu
a) nenechává za sebou na koberci, potazích, oděvech lidí chlupy
b) může být kdykoliv připraven na výstavu
c) lze ho držet v takové srsti, jaká je zrovna potřeba - v létě kratší, v zimě v kotci delší.
Srst nepotřebuje přehnanou péči. Pokud je pes dobře živen a je v suchu, stačí jednou týdně pročesání kovovým hřebenem.

Je žravý a nenáročný. Český teriér je živoucí popelnice, která pozře, zpracuje a stráví vše, co se jí předloží. Nevybírá si v jídle a vypadá dobře i po méně kvalitní stravě. Ovšem špičkové výstavní kondice lze dosáhnout jen dobrou výživou a péčí.

Český teriér je ideální pes pro klidného pohodového majitele především středního a vyššího věku, protože nevyžaduje komplikovanou péči a příliš pohybu. Je příjemný nenáročný společník, kterého lze uživit i z malého příjmu.